bledý
[blediː]
(2. st. -dší)
přídavné jméno
1.
mající velmi světlou, nevýraznou barvu:
bledá barva, bledý odstín
bledá pleť, nezdravě bledý obličej
bledé světlo měsíce
bledá ranní obloha
neduživá rostlina s bledými listy
Svítilo bledé zimní slunce.
Jsi celá bledá, co se stalo?
Žena byla bledší než obvykle.
2.
postrádající určitost, konkrétnost, nevýrazný, matný:
bledé vzpomínky
Přivítala je se znaveným, bledým úsměvem.
◊ bledá tvář
(z hlediska indiánů, zejm. v dobrodružné literatuře, filmech, dětských hrách) běloch:
boje mezi bledými tvářemi a indiány
Válečná sekera mezi indiány a bledými tvářemi byla vykopána.
Děti si hrály na indiány a bledé tváře.
◊ bledý jak(o) stěna / smrt / křída
postrádající přirozenou barvu (v obličeji), zprav. v důsledku nemoci, strachu, leknutí:
Strojvůdce byl bledý jako stěna, když nám líčil, co prožil.
Vrátil se domů rozklepaný a bledý jako smrt.
Měl zarudlé oči a tvář bledou jako křída.
◊ mrtvolně / smrtelně bledý ◊ na smrt bledý
postrádající přirozenou barvu (v obličeji), zprav. v důsledku nemoci, strachu, leknutí:
Tvář měla mrtvolně bledou.
Odešel, ale vzápětí se vrátil, na smrt bledý.
◊ (z někoho mluví) bledá závist
(projevuje se u něj) skutečná a velká závist:
Jeho permanentní turnajové úspěchy budí bledou závist po celém světě.
Kdybych se pokusil o kritiku, mluvila by ze mě jenom bledá závist.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blediː]
(2. st. -dší)
přídavné jméno
1.
mající velmi světlou, nevýraznou barvu:
bledá barva, bledý odstín
bledá pleť, nezdravě bledý obličej
bledé světlo měsíce
bledá ranní obloha
neduživá rostlina s bledými listy
Svítilo bledé zimní slunce.
Jsi celá bledá, co se stalo?
Žena byla bledší než obvykle.
2.
postrádající určitost, konkrétnost, nevýrazný, matný:
bledé vzpomínky
Přivítala je se znaveným, bledým úsměvem.
◊ bledá tvář
(z hlediska indiánů, zejm. v dobrodružné literatuře, filmech, dětských hrách) běloch:
boje mezi bledými tvářemi a indiány
Válečná sekera mezi indiány a bledými tvářemi byla vykopána.
Děti si hrály na indiány a bledé tváře.
◊ bledý jak(o) stěna / smrt / křída
postrádající přirozenou barvu (v obličeji), zprav. v důsledku nemoci, strachu, leknutí:
Strojvůdce byl bledý jako stěna, když nám líčil, co prožil.
Vrátil se domů rozklepaný a bledý jako smrt.
Měl zarudlé oči a tvář bledou jako křída.
◊ mrtvolně / smrtelně bledý ◊ na smrt bledý
postrádající přirozenou barvu (v obličeji), zprav. v důsledku nemoci, strachu, leknutí:
Tvář měla mrtvolně bledou.
Odešel, ale vzápětí se vrátil, na smrt bledý.
◊ (z někoho mluví) bledá závist
(projevuje se u něj) skutečná a velká závist:
Jeho permanentní turnajové úspěchy budí bledou závist po celém světě.
Kdybych se pokusil o kritiku, mluvila by ze mě jenom bledá závist.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)