blamáž
[blamaːš], 2. j. [blamaːže]
(2. j. -že)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
selhání spojené se zesměšněním, způsobené nečestným jednáním, špatným výkonem, nesplněným očekáváním ap. syn. ostuda:
mezinárodní blamáž
politická blamáž
mít obavy z blamáže
Vláda nehodlá riskovat blamáž.
Tuto blamáž jsme si mohli ušetřit.
Akce skončila pořádnou blamáží.
Aféra přerostla v obrovskou justiční blamáž.
Díky brance v poslední minutě se domácím podařilo odvrátit hrozící blamáž.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blamaːš], 2. j. [blamaːže]
(2. j. -že)
podstatné jméno rodu ženského
⟨fr.⟩
selhání spojené se zesměšněním, způsobené nečestným jednáním, špatným výkonem, nesplněným očekáváním ap. syn. ostuda:
mezinárodní blamáž
politická blamáž
mít obavy z blamáže
Vláda nehodlá riskovat blamáž.
Tuto blamáž jsme si mohli ušetřit.
Akce skončila pořádnou blamáží.
Aféra přerostla v obrovskou justiční blamáž.
Díky brance v poslední minutě se domácím podařilo odvrátit hrozící blamáž.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)