blaho
[blaho]
(2. j. -ha, 6. j. -hu)
podstatné jméno rodu středního
1.
stav, pocit vyplývající z uspokojení tužeb, vrcholné štěstí, spokojenost:
duševní / tělesné blaho
pečovat o rodinné blaho
2.
stav vyplývající z úplného zajištění, uspokojení životních potřeb lidí, blahobyt, prospěch:
ekonomické / sociální blaho
péče o obecné / všeobecné blaho
sloužit veřejnému blahu
pracovat pro blaho národa / lidstva
přispívat k blahu společnosti
◊ být blahem bez sebe ◊ být na vrcholu blaha
být velmi šťastný, spokojený:
Když mě vzali mezi sebe do party, byla jsem blahem bez sebe.
Po vítězství v soutěži byla na vrcholu blaha.
◊ tetelit se / slintat blahem kolokviální vyšší
být velmi spokojený:
Když ho někdo chválí, tetelí se blahem.
Pokud máte rádi akční scény, budete u toho filmu slintat blahem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blaho]
(2. j. -ha, 6. j. -hu)
podstatné jméno rodu středního
1.
stav, pocit vyplývající z uspokojení tužeb, vrcholné štěstí, spokojenost:
duševní / tělesné blaho
pečovat o rodinné blaho
2.
stav vyplývající z úplného zajištění, uspokojení životních potřeb lidí, blahobyt, prospěch:
ekonomické / sociální blaho
péče o obecné / všeobecné blaho
sloužit veřejnému blahu
pracovat pro blaho národa / lidstva
přispívat k blahu společnosti
◊ být blahem bez sebe ◊ být na vrcholu blaha
být velmi šťastný, spokojený:
Když mě vzali mezi sebe do party, byla jsem blahem bez sebe.
Po vítězství v soutěži byla na vrcholu blaha.
◊ tetelit se / slintat blahem kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být velmi spokojený:
Když ho někdo chválí, tetelí se blahem.
Pokud máte rádi akční scény, budete u toho filmu slintat blahem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)