bláhový
[blaːhoviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
projevující nedostatek úsudku, rozmyslu, zkušeností • postrádající dostatečný smysl, nerozumný, naivní syn. pošetilý:
bláhový snílek
obelhávat se bláhovými představami
žít v bláhovém domnění, že se nemůže nic zlého stát
K lékaři šel v bláhové naději, že mu pomůže od bolesti zad.
Bylo by bláhové si myslet, že se problém vyřeší bez našeho přičinění.
Nebuď bláhová, on si tě nikdy nevezme.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blaːhoviː]
(2. st. -vější)
přídavné jméno
projevující nedostatek úsudku, rozmyslu, zkušeností • postrádající dostatečný smysl, nerozumný, naivní syn. pošetilý:
bláhový snílek
obelhávat se bláhovými představami
žít v bláhovém domnění, že se nemůže nic zlého stát
K lékaři šel v bláhové naději, že mu pomůže od bolesti zad.
Bylo by bláhové si myslet, že se problém vyřeší bez našeho přičinění.
Nebuď bláhová, on si tě nikdy nevezme.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)