blahovůle
[blahovuːle]
(2. j. -le)
podstatné jméno rodu ženského
(ke komu, k čemu)
dobrá vůle, příznivý, shovívavý postoj, často nemístný, nesprávný:
blahovůle mocných
Poskytnutí neplaceného volna závisí na blahovůli zaměstnavatele.
Blahovůle k mafiím vede k prorůstání jejich vlivu do politického života.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahovuːle]
(2. j. -le)
podstatné jméno rodu ženského
(ke komu, k čemu)
dobrá vůle, příznivý, shovívavý postoj, často nemístný, nesprávný:
blahovůle mocných
Poskytnutí neplaceného volna závisí na blahovůli zaměstnavatele.
Blahovůle k mafiím vede k prorůstání jejich vlivu do politického života.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)