blahovolný
[blahovolniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
svědčící o toleranci a shovívavosti, často nemístné • jednající s (přílišnou) tolerancí a shovívavostí:
blahovolný postup státních orgánů vůči rasistům
Ministři minulých vlád byli příliš blahovolní.
Na našem území pobýval nelegálně, víceméně za blahovolného přihlížení úřadů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahovolniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
svědčící o toleranci a shovívavosti, často nemístné • jednající s (přílišnou) tolerancí a shovívavostí:
blahovolný postup státních orgánů vůči rasistům
Ministři minulých vlád byli příliš blahovolní.
Na našem území pobýval nelegálně, víceméně za blahovolného přihlížení úřadů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)