blahopřání
[blahopř̥aːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1. (k čemu; komu)
ústní nebo písemné přání všeho dobrého nebo projev uznání (k jubileu, sňatku, dosažení úspěchu ap.) syn. gratulace:
srdečné blahopřání
blahopřání k narozeninám / k narození dítěte / ke zvolení do funkce
slavnostní blahopřání jubilantům
Upřímná blahopřání od přátel ho těšila.
Byla velmi dojatá a všem děkovala za blahopřání.
Po obřadu novomanželé přijímají blahopřání.
2.
ozdobný list tužšího papíru, obvykle přeloženého, nebo pohlednice s blahopřáním 1:
prodávat novoroční / vánoční / svatební blahopřání
vložit blahopřání do obálky
Maminky dostaly od dětí vlastnoručně vyrobená blahopřání.
→ i blahopřát
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahopř̥aːňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1. (k čemu; komu)
ústní nebo písemné přání všeho dobrého nebo projev uznání (k jubileu, sňatku, dosažení úspěchu ap.) syn. gratulace:
srdečné blahopřání
blahopřání k narozeninám / k narození dítěte / ke zvolení do funkce
slavnostní blahopřání jubilantům
Upřímná blahopřání od přátel ho těšila.
Byla velmi dojatá a všem děkovala za blahopřání.
Po obřadu novomanželé přijímají blahopřání.
2.
ozdobný list tužšího papíru, obvykle přeloženého, nebo pohlednice s blahopřáním 1:
prodávat novoroční / vánoční / svatební blahopřání
vložit blahopřání do obálky
Maminky dostaly od dětí vlastnoručně vyrobená blahopřání.
→ i blahopřát
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)