blahopřát
[blahopř̥aːt]
(1. j. -řeji, -řeju, 3. j. -řeje, 3. mn. -řejí, -řejou, rozk. -řej, čin. -řál, trp. -řáno, podst. jm. -řání)
sloveso nedokonavé
(kdo blahopřeje komu k čemu; komu; ~)
ústně nebo písemně vyjadřovat přání všeho dobrého nebo uznání (k jubileu, sňatku, dosažení úspěchu ap.) syn. gratulovat:
blahopřát výhercům / vítězům
blahopřát novomanželům k sňatku
Blahopřejeme, srdečně blahopřejeme!
Blahopřáli mamince k osmdesátinám.
Divadlo blahopřálo herečce k Ceně Thálie.
Blahopřál mu k titulu mistra světa.
podstatné jméno → i blahopřání
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahopř̥aːt]
(1. j. -řeji, -řeju, 3. j. -řeje, 3. mn. -řejí, -řejou, rozk. -řej, čin. -řál, trp. -řáno, podst. jm. -řání)
sloveso nedokonavé
(kdo blahopřeje komu k čemu; komu; ~)
ústně nebo písemně vyjadřovat přání všeho dobrého nebo uznání (k jubileu, sňatku, dosažení úspěchu ap.) syn. gratulovat:
blahopřát výhercům / vítězům
blahopřát novomanželům k sňatku
Blahopřejeme, srdečně blahopřejeme!
Blahopřáli mamince k osmdesátinám.
Divadlo blahopřálo herečce k Ceně Thálie.
Blahopřál mu k titulu mistra světa.
podstatné jméno → i blahopřání
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)