blahořečení
[blahořečeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
náboženství
(koho2)
prohlášení zemřelého člena katolické církve za blahoslaveného syn. beatifikace, blahoslavení:
blahořečení Matky Terezy
Před blahořečením církev požaduje důkaz o zázraku.
→ i blahořečit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahořečeňiː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
náboženství
(koho2)
prohlášení zemřelého člena katolické církve za blahoslaveného syn. beatifikace, blahoslavení:
blahořečení Matky Terezy
Před blahořečením církev požaduje důkaz o zázraku.
→ i blahořečit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)