bláto
[blaːto]
(2. j. -ta, 6. j. -tě)
podstatné jméno rodu středního
hlína rozmočená vodou syn. bahno 1:
mazlavé bláto
cesty plné bláta
mít boty od bláta
brodit se v blátě
Auto zapadlo do bláta.
Po prudkém dešti byly na ulici nánosy bláta.
◊ [dostat se / jít ap.] z bláta do louže
nepolepšit si, být ve stejně obtížné, nepříjemné situaci jako předtím:
S novou chůvou jsme se dostali z bláta do louže, je ještě horší než ta minulá.
Obávám se, že ať zvolím kohokoliv, bude to jen z bláta do louže.
→ doklady v korpusu
◊ házet na někoho bláto ◊ házet po někom bláto / blátem
pomlouvat, ostouzet někoho:
Ve své profesi příliš neuspěl, ale rád hází bláto po jiných.
Nikdy nebyli přátelé, ale na druhé straně po sobě nikdy neházeli blátem.
→ doklady v korpusu
◊ mít bláto na hřišti kolokviální
1. pokálet se
2. mít velký strach
◊ Vánoce na blátě
období vánočních svátků bez sněhu a ledu:
Meteorologové předpovídají Vánoce na blátě.
Zatímco předchozí roky jsme zažili Vánoce na blátě, letos to po delší době vypadá na svátky se sněhovou pokrývkou.
→ doklady v korpusu
◊ vláčet někoho / něco blátem
veřejně někoho, něco hanobit, pomlouvat, spojovat s nečestnými činy, skandálem:
Jeho jméno bylo z politických důvodů vláčeno blátem.
Dovolil si veřejně vyjádřit svůj nekonvenční názor a je za to vláčen blátem.
→ doklady v korpusu
► blátíčko
[blaːťiːčko]
(2. j. -čka, 6. j. -čku, 2. mn. -ček, 6. mn. -čkách)
podstatné jméno rodu středního
řídké blátíčko
Po deštích byly svahy pokryté mazlavým blátíčkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blaːto]
(2. j. -ta, 6. j. -tě)
podstatné jméno rodu středního
hlína rozmočená vodou syn. bahno 1:
mazlavé bláto
cesty plné bláta
mít boty od bláta
brodit se v blátě
Auto zapadlo do bláta.
Po prudkém dešti byly na ulici nánosy bláta.
◊ [dostat se / jít ap.] z bláta do louže
nepolepšit si, být ve stejně obtížné, nepříjemné situaci jako předtím:
S novou chůvou jsme se dostali z bláta do louže, je ještě horší než ta minulá.
Obávám se, že ať zvolím kohokoliv, bude to jen z bláta do louže.
→ doklady v korpusu
◊ házet na někoho bláto ◊ házet po někom bláto / blátem
pomlouvat, ostouzet někoho:
Ve své profesi příliš neuspěl, ale rád hází bláto po jiných.
Nikdy nebyli přátelé, ale na druhé straně po sobě nikdy neházeli blátem.
→ doklady v korpusu
◊ mít bláto na hřišti kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. pokálet se
2. mít velký strach
◊ Vánoce na blátě
období vánočních svátků bez sněhu a ledu:
Meteorologové předpovídají Vánoce na blátě.
Zatímco předchozí roky jsme zažili Vánoce na blátě, letos to po delší době vypadá na svátky se sněhovou pokrývkou.
→ doklady v korpusu
◊ vláčet někoho / něco blátem
veřejně někoho, něco hanobit, pomlouvat, spojovat s nečestnými činy, skandálem:
Jeho jméno bylo z politických důvodů vláčeno blátem.
Dovolil si veřejně vyjádřit svůj nekonvenční názor a je za to vláčen blátem.
→ doklady v korpusu
► blátíčko
[blaːťiːčko]
(2. j. -čka, 6. j. -čku, 2. mn. -ček, 6. mn. -čkách)
podstatné jméno rodu středního
řídké blátíčko
Po deštích byly svahy pokryté mazlavým blátíčkem.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)