blábolil
[blaːbolɪl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 1. mn. -lové)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní, často hanlivé
kdo mluví, vyjadřuje se nesouvisle, nejasně, bezobsažně syn. tlachal, žvanil, plácal:
Je to typický blábolil, který opakuje pořád to samé dokola.
Článek doplnili komentářem nějakého blábolila.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blaːbolɪl]
(2. j. -la, 3., 6. j. -lovi, -lu, 1. mn. -lové)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní, často hanlivé
kdo mluví, vyjadřuje se nesouvisle, nejasně, bezobsažně syn. tlachal, žvanil, plácal:
Je to typický blábolil, který opakuje pořád to samé dokola.
Článek doplnili komentářem nějakého blábolila.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)