bičík
[bɪčiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
bič 1 (nástroj):
jezdecký bičík
kožený bičík
švihnutí bičíku
pobídnout koně bičíkem
2. biologie
podlouhlý útvar na povrchu jednobuněčných organismů, spermií aj. sloužící zejména k pohybu:
spermie s dlouhým bičíkem
Krásnoočko plave pomocí bičíku.
Některé bakterie mají jeden nebo více bičíků.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪčiːk]
(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
bič 1 (nástroj):
jezdecký bičík
kožený bičík
švihnutí bičíku
pobídnout koně bičíkem
2. biologie
podlouhlý útvar na povrchu jednobuněčných organismů, spermií aj. sloužící zejména k pohybu:
spermie s dlouhým bičíkem
Krásnoočko plave pomocí bičíku.
Některé bakterie mají jeden nebo více bičíků.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)