bizmut
[bɪzmut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
chemie
zastaralé vizmut
[vɪzmut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
chemie
lesklý křehký kov užívaný pro výrobu lehkotavitelných slitin, jako přísada do bronzu aj., chemický prvek, zn. Bi:
reaktor chlazený slitinou olova a bizmutu / bismutu
pájka na bázi vizmutu
Organické sloučeniny bizmutu dráždí dýchací trakt.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪzmut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
chemie
zastaralé vizmut
[vɪzmut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
chemie
lesklý křehký kov užívaný pro výrobu lehkotavitelných slitin, jako přísada do bronzu aj., chemický prvek, zn. Bi:
reaktor chlazený slitinou olova a bizmutu / bismutu
pájka na bázi vizmutu
Organické sloučeniny bizmutu dráždí dýchací trakt.
Poznámka Používá se také pravopisná podoba bismut, která je podle obecného výkladu v Internetové jazykové příručce též považována za náležitou, ale stylově příznakovou variantu. V odborných textech může být tato varianta považována za základní.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)