bivak
[bɪvak]
(2. j. -aku, 6. j. -aku, 6. mn. -acích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨fr.<něm.⟩
1.
(nouzové) přenocování v přírodě, zprav. bez stanu nebo jiného přístřešku:
noční bivak v lese
chata pro nouzový bivak
najít si příhodné místo k bivaku
Noc přečkali bivakem na sněhu.
2.
přístřešek, místo v přírodě k přenocování nebo k úkrytu před nepříznivým počasím:
postavit bivak
spát / nocovat v bivaku
schovat se před deštěm do bivaku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪvak]
(2. j. -aku, 6. j. -aku, 6. mn. -acích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨fr.<něm.⟩
1.
(nouzové) přenocování v přírodě, zprav. bez stanu nebo jiného přístřešku:
noční bivak v lese
chata pro nouzový bivak
najít si příhodné místo k bivaku
Noc přečkali bivakem na sněhu.
2.
přístřešek, místo v přírodě k přenocování nebo k úkrytu před nepříznivým počasím:
postavit bivak
spát / nocovat v bivaku
schovat se před deštěm do bivaku
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)