bitkař
[bɪtkař̥], 2. j. [bɪtkaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
kdo se často s někým bije, vyhledává bitky, účastník bitky:
pouliční / hospodský bitkař
mít pověst bitkaře
Je víc provokatér než bitkař.
Fanoušci Baníku jsou vyhlášení bitkaři.
► bitkařka
[bɪtkař̥ka], 2. mn. [bɪtkařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Je hrozná bitkařka, každému hned dává facky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪtkař̥], 2. j. [bɪtkaře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
kdo se často s někým bije, vyhledává bitky, účastník bitky:
pouliční / hospodský bitkař
mít pověst bitkaře
Je víc provokatér než bitkař.
Fanoušci Baníku jsou vyhlášení bitkaři.
► bitkařka
[bɪtkař̥ka], 2. mn. [bɪtkařek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Je hrozná bitkařka, každému hned dává facky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)