diecéze
[dɪjeceːze]
(2. j. -ze)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.<řec.⟩
1.
církevní správní a územní obvod podřízený biskupovi I/1 (církevnímu hodnostáři) syn. biskupství 1:
brněnská / litoměřická diecéze
biskupové českých a moravských katolických diecézí
kněží jednotlivých farností diecéze
diecéze Církve československé husitské
Katedrála v Brně na Petrově je zasvěcena patronům diecéze, svatým Petru a Pavlu.
2.
administrativní orgán spravující tento obvod, diecézní úřad syn. biskupství 2:
mluvčí diecéze
generální vikář diecéze
sídlo / kancelář diecéze
jednání mezi městem a diecézí
Diecéze ocenila na sklonku života jeho zásluhy kanovnickým jmenováním.
3.
sídlo, budova diecéze 2 syn. biskupství 3:
trůnní sál arcibiskupské diecéze v Olomouci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪjeceːze]
(2. j. -ze)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.<řec.⟩
1.
církevní správní a územní obvod podřízený biskupovi I/1 (církevnímu hodnostáři) syn. biskupství 1:
brněnská / litoměřická diecéze
biskupové českých a moravských katolických diecézí
kněží jednotlivých farností diecéze
diecéze Církve československé husitské
Katedrála v Brně na Petrově je zasvěcena patronům diecéze, svatým Petru a Pavlu.
2.
administrativní orgán spravující tento obvod, diecézní úřad syn. biskupství 2:
mluvčí diecéze
generální vikář diecéze
sídlo / kancelář diecéze
jednání mezi městem a diecézí
Diecéze ocenila na sklonku života jeho zásluhy kanovnickým jmenováním.
3.
sídlo, budova diecéze 2 syn. biskupství 3:
trůnní sál arcibiskupské diecéze v Olomouci
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)