biofeedback
[bɪjofiːdbek]
(2. j. -cku, 6. j. -cku, 6. mn. -cích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.+angl.⟩
psychologie a psychiatrie
vědomé ovlivňování některých tělesných funkcí (např. krevního tlaku, tepu, svalového napětí) vlastní vůlí, užívané jako léčebná metoda v psychiatrii a psychologii syn. biologická zpětná vazba:
Biofeedback se užívá v léčbě poruch učení nebo úzkosti.
Při biofeedbacku se pacienti učí zbavit napětí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪjofiːdbek]
(2. j. -cku, 6. j. -cku, 6. mn. -cích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨řec.+angl.⟩
psychologie a psychiatrie
vědomé ovlivňování některých tělesných funkcí (např. krevního tlaku, tepu, svalového napětí) vlastní vůlí, užívané jako léčebná metoda v psychiatrii a psychologii syn. biologická zpětná vazba:
Biofeedback se užívá v léčbě poruch učení nebo úzkosti.
Při biofeedbacku se pacienti učí zbavit napětí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)