biletář
[bɪletaːř̥], 2. j. [bɪletaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨fr.⟩
kdo kontroluje vstupenky a uvádí na místa v divadle, kině ap., uvaděč:
biletář v kině / v divadle
Pracuje jako biletář.
Biletář mu vyhledal sedadlo.
► biletářka
[bɪletaːř̥ka], 2. mn. [bɪletaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
V divadle je zaměstnána jako biletářka.
Biletářka mu ukázala cestu na balkon.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪletaːř̥], 2. j. [bɪletaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨fr.⟩
kdo kontroluje vstupenky a uvádí na místa v divadle, kině ap., uvaděč:
biletář v kině / v divadle
Pracuje jako biletář.
Biletář mu vyhledal sedadlo.
► biletářka
[bɪletaːř̥ka], 2. mn. [bɪletaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
V divadle je zaměstnána jako biletářka.
Biletářka mu ukázala cestu na balkon.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)