bikarbonát
[bɪkarbonaːt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
chemie
1.
sůl kyseliny uhličité, používaná zejména v potravinářství syn. hydrogenuhličitan:
bikarbonát sodný, natrium bikarbonát jedlá (zažívací) soda, soda bicarbona
odmašťovací prostředek s bikarbonátem
2.
anion odvozený od kyseliny uhličité, podílející se v těle na udržení acidobazické rovnováhy a přenosu oxidu uhličitého v krvi, chem. vzorec HCO3- syn. hydrogenuhličitan:
minerální voda bohatá na bikarbonáty
koncentrace bikarbonátů v krvi
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪkarbonaːt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.⟩
chemie
1.
sůl kyseliny uhličité, používaná zejména v potravinářství syn. hydrogenuhličitan:
bikarbonát sodný, natrium bikarbonát jedlá (zažívací) soda, soda bicarbona
odmašťovací prostředek s bikarbonátem
2.
anion odvozený od kyseliny uhličité, podílející se v těle na udržení acidobazické rovnováhy a přenosu oxidu uhličitého v krvi, chem. vzorec HCO3- syn. hydrogenuhličitan:
minerální voda bohatá na bikarbonáty
koncentrace bikarbonátů v krvi
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)