bijec
[bɪjec]
(2. j. bijce, 3., 6. j. bijci, bijcovi, 5. j. bijče, 1. mn. bijci)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
zřídka bijce
[bɪjce]
(2. j. bijce, 3., 6. j. bijci, bijcovi, 5. j. bijce, 1. mn. bijci)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
1. (koho2)
kdo bojuje, zápasí s někým fyzicky • kdo někoho fyzicky napadá, rváč:
tým hokejových bijců
americký útočník s pověstí drsného bijce
Policisté zadrželi agresivního bijce.
Vězeň měl pověst nemilosrdného bijce.
Kostel je zasvěcený bijci draků sv. Jiří.
2. (za co; čeho)
kdo bojuje ideově, duševně, kritizuje něco, bojovník:
korupční bijec
protidrogový bijec
bijec komunismu a bolševismu
bijci za svobodu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪjec]
(2. j. bijce, 3., 6. j. bijci, bijcovi, 5. j. bijče, 1. mn. bijci)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
zřídka bijce
[bɪjce]
(2. j. bijce, 3., 6. j. bijci, bijcovi, 5. j. bijce, 1. mn. bijci)
podstatné jméno rodu mužského životného
expresivní
1. (koho2)
kdo bojuje, zápasí s někým fyzicky • kdo někoho fyzicky napadá, rváč:
tým hokejových bijců
americký útočník s pověstí drsného bijce
Policisté zadrželi agresivního bijce.
Vězeň měl pověst nemilosrdného bijce.
Kostel je zasvěcený bijci draků sv. Jiří.
2. (za co; čeho)
kdo bojuje ideově, duševně, kritizuje něco, bojovník:
korupční bijec
protidrogový bijec
bijec komunismu a bolševismu
bijci za svobodu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)