bifurkace
[bɪfurkace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. geografie
rozdělení, rozvětvení říčního toku (v pramenné nebo nížinné oblasti) na dvě ramena, tvořící dvě samostatné říční soustavy:
říční bifurkace
bifurkace vodních toků
bifurkace mezi povodími dvou veletoků
2. anatomie
rozvětvení, rozdvojení na dvě části (cév, nervů ap.):
tepenné bifurkace
bifurkace aorty na dvě kyčelní tepny
bifurkace žlučových cest
3. knižní
rozdělení, rozštěpení něčeho na dvě zvláštní části, větve, směry ap.:
bifurkace stranického systému
Listopadové události dovedly tehdejší společenský systém do stadia bifurkace.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪfurkace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. geografie
rozdělení, rozvětvení říčního toku (v pramenné nebo nížinné oblasti) na dvě ramena, tvořící dvě samostatné říční soustavy:
říční bifurkace
bifurkace vodních toků
bifurkace mezi povodími dvou veletoků
2. anatomie
rozvětvení, rozdvojení na dvě části (cév, nervů ap.):
tepenné bifurkace
bifurkace aorty na dvě kyčelní tepny
bifurkace žlučových cest
3. knižní
rozdělení, rozštěpení něčeho na dvě zvláštní části, větve, směry ap.:
bifurkace stranického systému
Listopadové události dovedly tehdejší společenský systém do stadia bifurkace.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)