bifenyl
[bɪfenɪl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu), množné bifenyly (2. mn. -lů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.+řec.⟩
chemie
(polychlorované) bifenyly
aromatické sloučeniny s větším počtem atomů chloru v molekule, velmi odolné, dříve využívané při výrobě barev, v elektrotechnice aj., při dlouhodobém působení škodlivé zdraví:
měřit koncentrace bifenylů v mléce
Polychlorované bifenyly zvyšují riziko rakoviny.
Směsi polychlorovaných bifenylů našly využití v hydraulických kapalinách nebo v barvářství.
Výroba bifenylů byla u nás už zakázána.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪfenɪl]
(2. j. -lu, 6. j. -lu), množné bifenyly (2. mn. -lů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨lat.+řec.⟩
chemie
(polychlorované) bifenyly
aromatické sloučeniny s větším počtem atomů chloru v molekule, velmi odolné, dříve využívané při výrobě barev, v elektrotechnice aj., při dlouhodobém působení škodlivé zdraví:
měřit koncentrace bifenylů v mléce
Polychlorované bifenyly zvyšují riziko rakoviny.
Směsi polychlorovaných bifenylů našly využití v hydraulických kapalinách nebo v barvářství.
Výroba bifenylů byla u nás už zakázána.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)