bicí II
[bɪciː]
(2. mn. bicích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného jen množné
1.
sestava bicích hudebních nástrojů, bubnů a činelů, bicí souprava:
hráč na bicí a perkuse
Bubeník usedl za bicí.
Rocker to za bicími pořádně rozjel.
2.
hudební nástroje, na které se hraje údery rukou nebo paliček, bicí nástroje syn. perkuse:
Studoval bicí na konzervatoři.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪciː]
(2. mn. bicích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného jen množné
1.
sestava bicích hudebních nástrojů, bubnů a činelů, bicí souprava:
hráč na bicí a perkuse
Bubeník usedl za bicí.
Rocker to za bicími pořádně rozjel.
2.
hudební nástroje, na které se hraje údery rukou nebo paliček, bicí nástroje syn. perkuse:
Studoval bicí na konzervatoři.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)