bičovat se
[bɪčovat se]
(1. j. bičuji se, bičuju se, 3. j. bičuje se, 3. mn. bičují se, bičujou se, rozk. (ne)bičuj se, čin. bičoval se, podst. jm. bičování (se))
sloveso nedokonavé
expresivní (kdo se bičuje čím; z něj. příčiny)
způsobovat si duševní utrpení, trápit se, trýznit se:
V duchu se bičovala výčitkami.
Nehodlám se bičovat za to, že si občas zakouřím.
Je nesmysl se bičovat za něco, co se už nedá změnit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪčovat se]
(1. j. bičuji se, bičuju se, 3. j. bičuje se, 3. mn. bičují se, bičujou se, rozk. (ne)bičuj se, čin. bičoval se, podst. jm. bičování (se))
sloveso nedokonavé
expresivní (kdo se bičuje čím; z něj. příčiny)
způsobovat si duševní utrpení, trápit se, trýznit se:
V duchu se bičovala výčitkami.
Nehodlám se bičovat za to, že si občas zakouřím.
Je nesmysl se bičovat za něco, co se už nedá změnit.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)