bič
[bɪč]
(2. j. biče)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nástroj z jednoho nebo více řemínků připevněných na držadle, určený zprav. k pobízení zvířat:
jezdecký bič
ovládání honáckého biče
práskání koženým bičem
Práskl bičem a koně vyrazili.
2.
pobízecí, přinucovací opatření:
přísnější bič státu na nezaměstnané
Itálie hledá účinný bič na mafii.
Sankce působí jako bič na neplatiče.
3. slang, zastaralé: škola
jednička (klasifikační známka):
V první třídě měl samé biče.
◊ bič boží
1. knižní něco velmi neblahého, co postihuje jednotlivce nebo společenství jako osudová odplata za nějaké provinění:
Epidemie moru někteří lidé chápali jako bič boží za hříchy.
2. Bič boží, historické Atilla, náčelník kmene kočovných Hunů:
Attila, přezdívaný Bič boží, vytvořil v 5. století velkou říši sahající od Volhy po Rýn.
→ doklady v korpusu
◊ cukr a bič
přístup střídající podle situace laskavost a vlídnost, popř. odměnu, s přísností, tvrdostí a náročností, popř. trestem:
Někteří lidé nemají vnitřní motivaci, potřebují cukr a bič a dělají jen to, co se od nich očekává.
→ doklady v korpusu
◊ [dělat něco,] jak(o) když bičem mrská
dokázat dělat, provádět něco rychle a bezchybně:
Sčítat uměl, jako když bičem mrská.
Slova státní hymny každý odříká, jako když bičem mrská.
→ doklady v korpusu
◊ malý dvůr a dlouhý bič
přísnost a důslednost:
Na lenocha je nejlepší malý dvůr a dlouhý bič.
→ doklady v korpusu
◊ (potřebovat) mít nad sebou bič
cítit povinnost, nezbytnost provést nějakou práci, splnit nějaký úkol, často pod vlivem vnějších okolností, termínu ap.:
Srovnávání se se sestrou mi nevadí, aspoň mám nad sebou bič, abych nezlenivěl a pořád na sobě pracoval.
Stanovený termín je šibeniční, ale každý tak trochu potřebuje mít nad sebou nějaký bič.
→ doklady v korpusu
◊ uplést (si) / ušít (si) na sebe (pěkný) bič
dobrovolným, neuváženým přijetím úkolu, závazku ap. si způsobit nepříjemnosti, problémy:
Svou ochotou sis na sebe upletla bič, teď tě budou žádat o pomoc pořád.
Když jsem slíbil, že napíšu seriál článků, upletl jsem na sebe pěkný bič.
Přijal jsem roli manažera týmu a tím jsem na sebe ušil bič.
→ doklady v korpusu
◊ z hovna bič neupleteš vulgární
z nekvalitních zdrojů nelze vytvořit nic kvalitního • není možné něco získat, vytvořit z ničeho
zdrobnělé → bičík
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bɪč]
(2. j. biče)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
nástroj z jednoho nebo více řemínků připevněných na držadle, určený zprav. k pobízení zvířat:
jezdecký bič
ovládání honáckého biče
práskání koženým bičem
Práskl bičem a koně vyrazili.
2.
pobízecí, přinucovací opatření:
přísnější bič státu na nezaměstnané
Itálie hledá účinný bič na mafii.
Sankce působí jako bič na neplatiče.
3. slang, zastaralé: škola
jednička (klasifikační známka):
V první třídě měl samé biče.
◊ bič boží
1. knižní něco velmi neblahého, co postihuje jednotlivce nebo společenství jako osudová odplata za nějaké provinění:
Epidemie moru někteří lidé chápali jako bič boží za hříchy.
2. Bič boží, historické Atilla, náčelník kmene kočovných Hunů:
Attila, přezdívaný Bič boží, vytvořil v 5. století velkou říši sahající od Volhy po Rýn.
→ doklady v korpusu
◊ cukr a bič
přístup střídající podle situace laskavost a vlídnost, popř. odměnu, s přísností, tvrdostí a náročností, popř. trestem:
Někteří lidé nemají vnitřní motivaci, potřebují cukr a bič a dělají jen to, co se od nich očekává.
→ doklady v korpusu
◊ [dělat něco,] jak(o) když bičem mrská
dokázat dělat, provádět něco rychle a bezchybně:
Sčítat uměl, jako když bičem mrská.
Slova státní hymny každý odříká, jako když bičem mrská.
→ doklady v korpusu
◊ malý dvůr a dlouhý bič
přísnost a důslednost:
Na lenocha je nejlepší malý dvůr a dlouhý bič.
→ doklady v korpusu
◊ (potřebovat) mít nad sebou bič
cítit povinnost, nezbytnost provést nějakou práci, splnit nějaký úkol, často pod vlivem vnějších okolností, termínu ap.:
Srovnávání se se sestrou mi nevadí, aspoň mám nad sebou bič, abych nezlenivěl a pořád na sobě pracoval.
Stanovený termín je šibeniční, ale každý tak trochu potřebuje mít nad sebou nějaký bič.
→ doklady v korpusu
◊ uplést (si) / ušít (si) na sebe (pěkný) bič
dobrovolným, neuváženým přijetím úkolu, závazku ap. si způsobit nepříjemnosti, problémy:
Svou ochotou sis na sebe upletla bič, teď tě budou žádat o pomoc pořád.
Když jsem slíbil, že napíšu seriál článků, upletl jsem na sebe pěkný bič.
Přijal jsem roli manažera týmu a tím jsem na sebe ušil bič.
→ doklady v korpusu
◊ z hovna bič neupleteš vulgární
z nekvalitních zdrojů nelze vytvořit nic kvalitního • není možné něco získat, vytvořit z ničeho
zdrobnělé → bičík
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)