vous
[vo͡us]
(2. j. vousu, 6. j. vousu), zprav. množné vousy (2. mn. vousů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
[fo͡us]
(2. j. fousu, 6. j. fousu), zprav. množné fousy (2. mn. fousů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
tuhé vlasovité útvary rostoucí zprav. mužům nad horním rtem, na bradě, tvářích a krku, obvykle jako součást úpravy obličeje:
nechat si narůst vousy
oholit si vousy
Vlasy a vousy má vždy pečlivě upravené.
Některým klukům ve třídě už začínají růst fousy.
Pinzetou si vytrhla vous, který jí vyrostl na bradě.
v hromadném významu mít mohutný / mužný / prošedivělý vous
2.
delší chlupy nebo jiné kožní výrůstky u některých živočichů připomínající vousy 1, součást smyslového ústrojí:
kočičí vousy
sumec s dlouhými fousy
Černé hmatové vousy usnadňují jezevci orientaci.
3.
(zprav. o částech rostlin)
co připomíná vousy 1:
Kolem se vlní obilí, snad je to ječmen, má totiž dlouhé vousy, jak nás učili ve škole.
◊ bručet si / brumlat si / brblat si pod vousy / fousy
polohlasem, nezřetelně a jen pro sebe projevovat své pocity, zejména nespokojenost nebo rozladění
◊ dát [kila / vousy / boty ap.] dolů kolokviální vyšší
odstranit něco odněkud, zbavit se něčeho (např. zhubnout, oholit se, zout se)
◊ (jen) o fous kolokviální
1. o malé, nepatrné množství, o trošku, o kousek
2. vyjadřuje, že chybělo jen málo k uskutečnění něčeho nebo že bylo něčeho dosaženo jen s malou rezervou, těsně
◊ mumlat si (něco) pod vousy / fousy
1. mluvit tiše, nesrozumitelně, jen pro sebe
2. polohlasem, nezřetelně a zprav. jen pro sebe vyjadřovat nesouhlas, rozladění ap.
◊ na fous [stejný / stejně / přesně ap.]
zcela, úplně stejný, přesný, stejně, přesně
◊ nejít někomu pod vousy / fousy kolokviální vyšší
nelíbit se někomu, nebýt někomu vhod
◊ usmívat se / smát se pod vousy / fousy
usmívat se, smát se potají, pro sebe, zprav. potutelně, škodolibě ap.
► fousek I
[fo͡usek]
(2. j. fousku, 6. j. fousku), zprav. množné fousky (2. mn. fousků, 6. mn. fouscích, fouskách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
► vousek
[vo͡usek]
(2. j. vousku, 6. j. vousku), zprav. množné vousky (2. mn. vousků, 6. mn. vouscích, vouskách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
rašící fousky pod nosem
muž s šedivými vousky
2.
kocouří vousky
hejno rybiček s vousky
šelmičky s roztomilými fousky
3.
kukuřičné fousky
Slupku není potřeba loupat, stačí zbavit hlízy fousků a pořádně je umýt.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[vo͡us]
(2. j. vousu, 6. j. vousu), zprav. množné vousy (2. mn. vousů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
fous Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
[fo͡us]
(2. j. fousu, 6. j. fousu), zprav. množné fousy (2. mn. fousů)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
tuhé vlasovité útvary rostoucí zprav. mužům nad horním rtem, na bradě, tvářích a krku, obvykle jako součást úpravy obličeje:
nechat si narůst vousy
oholit si vousy
Vlasy a vousy má vždy pečlivě upravené.
Některým klukům ve třídě už začínají růst fousy.
Pinzetou si vytrhla vous, který jí vyrostl na bradě.
v hromadném významu mít mohutný / mužný / prošedivělý vous
2.
delší chlupy nebo jiné kožní výrůstky u některých živočichů připomínající vousy 1, součást smyslového ústrojí:
kočičí vousy
sumec s dlouhými fousy
Černé hmatové vousy usnadňují jezevci orientaci.
3.
(zprav. o částech rostlin)
co připomíná vousy 1:
Kolem se vlní obilí, snad je to ječmen, má totiž dlouhé vousy, jak nás učili ve škole.
◊ bručet si / brumlat si / brblat si pod vousy / fousy
polohlasem, nezřetelně a jen pro sebe projevovat své pocity, zejména nespokojenost nebo rozladění
◊ dát [kila / vousy / boty ap.] dolů kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
odstranit něco odněkud, zbavit se něčeho (např. zhubnout, oholit se, zout se)
◊ (jen) o fous kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
1. o malé, nepatrné množství, o trošku, o kousek
2. vyjadřuje, že chybělo jen málo k uskutečnění něčeho nebo že bylo něčeho dosaženo jen s malou rezervou, těsně
◊ mumlat si (něco) pod vousy / fousy
1. mluvit tiše, nesrozumitelně, jen pro sebe
2. polohlasem, nezřetelně a zprav. jen pro sebe vyjadřovat nesouhlas, rozladění ap.
◊ na fous [stejný / stejně / přesně ap.]
zcela, úplně stejný, přesný, stejně, přesně
◊ nejít někomu pod vousy / fousy kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
nelíbit se někomu, nebýt někomu vhod
◊ usmívat se / smát se pod vousy / fousy
usmívat se, smát se potají, pro sebe, zprav. potutelně, škodolibě ap.
► fousek I
[fo͡usek]
(2. j. fousku, 6. j. fousku), zprav. množné fousky (2. mn. fousků, 6. mn. fouscích, fouskách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
► vousek
[vo͡usek]
(2. j. vousku, 6. j. vousku), zprav. množné vousky (2. mn. vousků, 6. mn. vouscích, vouskách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
rašící fousky pod nosem
muž s šedivými vousky
2.
kocouří vousky
hejno rybiček s vousky
šelmičky s roztomilými fousky
3.
kukuřičné fousky
Slupku není potřeba loupat, stačí zbavit hlízy fousků a pořádně je umýt.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)