bezostyšně
[besʔostɪšňe], [bezostɪšňe]
(2. st. -něji)
příslovce
bez ostychu, bez morálních zábran v jednání, chování syn. nestoudně:
bezostyšně se líbat na veřejnosti
bezostyšně lhát
Kapsáři bezostyšně okrádají turisty.
Muž každému bezostyšně tykal.
Obchodní řetězce bezostyšně kopírují úspěšné značkové zboží.
S blížícími se volbami vláda čím dál bezostyšněji zadlužovala stát.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[besʔostɪšňe], [bezostɪšňe]
(2. st. -něji)
příslovce
bez ostychu, bez morálních zábran v jednání, chování syn. nestoudně:
bezostyšně se líbat na veřejnosti
bezostyšně lhát
Kapsáři bezostyšně okrádají turisty.
Muž každému bezostyšně tykal.
Obchodní řetězce bezostyšně kopírují úspěšné značkové zboží.
S blížícími se volbami vláda čím dál bezostyšněji zadlužovala stát.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)