bezpráví
[bespraːviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
stav ve společnosti vznikající nedodržováním právních předpisů zprav. představiteli moci, popř. nedostatečným respektováním práv členů této společnosti:
trpět za nacistického bezpráví
V zemi stále panuje bezpráví. nezákonnost
2. (na kom; vůči komu; proti komu)
nespravedlivý, nepřiměřený, popř. neoprávněný čin poškozující další osobu, osoby, křivda, příkoří, nespravedlnost:
dopustit se bezpráví
požadovat odškodnění za bezpráví
Prezident se omluvil za bezpráví proti sudetským Němcům.
Spáchal bezpráví na své rodině.
Šlo o bezprecedentní bezpráví vůči etnické menšině.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bespraːviː]
(2. j. -í)
podstatné jméno rodu středního
1.
stav ve společnosti vznikající nedodržováním právních předpisů zprav. představiteli moci, popř. nedostatečným respektováním práv členů této společnosti:
trpět za nacistického bezpráví
V zemi stále panuje bezpráví. nezákonnost
2. (na kom; vůči komu; proti komu)
nespravedlivý, nepřiměřený, popř. neoprávněný čin poškozující další osobu, osoby, křivda, příkoří, nespravedlnost:
dopustit se bezpráví
požadovat odškodnění za bezpráví
Prezident se omluvil za bezpráví proti sudetským Němcům.
Spáchal bezpráví na své rodině.
Šlo o bezprecedentní bezpráví vůči etnické menšině.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)