bezprávnost
[bespraːvnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
bezprávný 1, nezákonný ráz, charakter něčeho • takový čin syn. protiprávnost, nezákonnost:
bezprávnost odsunu Němců
bezprávnost mocenského opatření
Soud oficiálně uznal bezprávnost vynesených rozsudků.
Dopustil se bezprávností.
2.
stav ve společnosti vznikající nedodržováním právních předpisů zprav. představiteli moci, popř. nedostatečným respektováním práv členů této společnosti syn. bezpráví 1:
politická bezprávnost
bezprávnost totalitního režimu protiprávnost, nezákonnost
3.
stav toho, kdo nemá žádná práva:
někdejší voličská bezprávnost žen
Byl vydán výnos rušící bezprávnost nekatolíků.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bespraːvnost]
(2. j. -ti)
podstatné jméno rodu ženského
1.
bezprávný 1, nezákonný ráz, charakter něčeho • takový čin syn. protiprávnost, nezákonnost:
bezprávnost odsunu Němců
bezprávnost mocenského opatření
Soud oficiálně uznal bezprávnost vynesených rozsudků.
Dopustil se bezprávností.
2.
stav ve společnosti vznikající nedodržováním právních předpisů zprav. představiteli moci, popř. nedostatečným respektováním práv členů této společnosti syn. bezpráví 1:
politická bezprávnost
bezprávnost totalitního režimu protiprávnost, nezákonnost
3.
stav toho, kdo nemá žádná práva:
někdejší voličská bezprávnost žen
Byl vydán výnos rušící bezprávnost nekatolíků.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)