bezprecedentní
[besprecedentňiː]
přídavné jméno
zřídka bezprecedenční
[besprecedenčňiː]
přídavné jméno
1.
jsoucí bez precedentu, bez předcházejícího podobného případu:
bezprecedentní rozsudek
bezprecendentní soudní proces
Přijatá bezprecedentní opatření se minula účinkem.
2. expresivní
(zprav. v záporném hodnocení)
naprosto neodpovídající běžnému, obvyklému stavu, charakteru něčeho:
bezprecedentní skandál v dějinách země
bezprecedenční porušení pravidel
Byl šokován naprosto bezprecedentním chováním ochranky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[besprecedentňiː]
přídavné jméno
zřídka bezprecedenční
[besprecedenčňiː]
přídavné jméno
1.
jsoucí bez precedentu, bez předcházejícího podobného případu:
bezprecedentní rozsudek
bezprecendentní soudní proces
Přijatá bezprecedentní opatření se minula účinkem.
2. expresivní
(zprav. v záporném hodnocení)
naprosto neodpovídající běžnému, obvyklému stavu, charakteru něčeho:
bezprecedentní skandál v dějinách země
bezprecedenční porušení pravidel
Byl šokován naprosto bezprecedentním chováním ochranky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)