bezpodmínečný
[bespodmiːnečniː]
přídavné jméno
nemající žádnou podmínku, ničím nepodmíněný, naprostý, úplný • který musí být, nastat, nutný, nezbytný:
bezpodmínečná kapitulace
bezpodmínečné dodržování zákonů
bezpodmínečná mateřská láska
Rodiče vyžadovali bezpodmínečnou poslušnost.
Podpora jednobarevné vlády nebyla ze strany dalších politických stran bezpodmínečná.
Bezpodmínečným předpokladem uvedení výrobku do prodeje je udělení atestu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bespodmiːnečniː]
přídavné jméno
nemající žádnou podmínku, ničím nepodmíněný, naprostý, úplný • který musí být, nastat, nutný, nezbytný:
bezpodmínečná kapitulace
bezpodmínečné dodržování zákonů
bezpodmínečná mateřská láska
Rodiče vyžadovali bezpodmínečnou poslušnost.
Podpora jednobarevné vlády nebyla ze strany dalších politických stran bezpodmínečná.
Bezpodmínečným předpokladem uvedení výrobku do prodeje je udělení atestu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)