bezpříznakový
[bespř̥iːznakoviː]
přídavné jméno
1. med.
probíhající bez příznaků, zjevných projevů onemocnění • neprojevující se žádnými příznaky • nemající žádné příznaky:
bezpříznaková infekce
odhalit nemoc v bezpříznakovém stadiu
Při celiakii musí dietu dodržovat i bezpříznakoví pacienti.
2. (2. st. -vější) lingv.
jazykově neutrální op. příznakový:
bezpříznakové lexikum
bezpříznakový slovosled
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bespř̥iːznakoviː]
přídavné jméno
1. med.
probíhající bez příznaků, zjevných projevů onemocnění • neprojevující se žádnými příznaky • nemající žádné příznaky:
bezpříznaková infekce
odhalit nemoc v bezpříznakovém stadiu
Při celiakii musí dietu dodržovat i bezpříznakoví pacienti.
2. (2. st. -vější) lingv.
jazykově neutrální op. příznakový:
bezpříznakové lexikum
bezpříznakový slovosled
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)