bezradný
[bezradniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
(v čem; z čeho; při čem; nad čím, nad kým; před čím; proti čemu, proti komu; vůči čemu, vůči komu)
nemající schopnost jednat, najít řešení problému, poradit si s něčím • svědčící o tom:
bezradný lékař
bezradný výraz ve tváři
být bezradný nad rozsahem epidemie
být bezradný ze ztráty zavazadla
stát bezradný před neřešitelným problémem
Město je bezradné při stíhání neplatičů.
Lékařská věda je bezradná proti rakovině.
Oficiální reakce vlády působila bezradným dojmem.
Byl stále bezradnější v běžných životních situacích.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezradniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
(v čem; z čeho; při čem; nad čím, nad kým; před čím; proti čemu, proti komu; vůči čemu, vůči komu)
nemající schopnost jednat, najít řešení problému, poradit si s něčím • svědčící o tom:
bezradný lékař
bezradný výraz ve tváři
být bezradný nad rozsahem epidemie
být bezradný ze ztráty zavazadla
stát bezradný před neřešitelným problémem
Město je bezradné při stíhání neplatičů.
Lékařská věda je bezradná proti rakovině.
Oficiální reakce vlády působila bezradným dojmem.
Byl stále bezradnější v běžných životních situacích.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)