beznadějně
[beznaďejňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
bez jakékoli naděje, bez vyhlídek na úspěch, na zlepšení, zoufale:
beznadějně bojovat s onemocněním
beznadějně se zadlužit
být beznadějně nemocný
být beznadějně zamilovaný do slavné hvězdy
Situace vypadá stále beznadějněji.
2. expresivní
v plné míře, úplně, naprosto, zcela:
beznadějně romantická dívka
beznadějně zastaralé budovy
beznadějně poslední tým soutěže
Představení bylo beznadějně vyprodáno.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[beznaďejňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
bez jakékoli naděje, bez vyhlídek na úspěch, na zlepšení, zoufale:
beznadějně bojovat s onemocněním
beznadějně se zadlužit
být beznadějně nemocný
být beznadějně zamilovaný do slavné hvězdy
Situace vypadá stále beznadějněji.
2. expresivní
v plné míře, úplně, naprosto, zcela:
beznadějně romantická dívka
beznadějně zastaralé budovy
beznadějně poslední tým soutěže
Představení bylo beznadějně vyprodáno.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)