bezmocný
[bezmocniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
nemající fyzickou sílu, slabý, nemohoucí:
bezmocný invalida
právě narozený bezmocný tvor
2. (proti čemu, proti komu; vůči čemu, vůči komu; před kým, před čím)
nemající možnost nebo schopnost něco udělat, projevit se, něčemu vzdorovat, bezbranný • svědčící o tom:
Vojáci byli uprostřed palby bezmocní.
Připadali jsme si bezmocní proti síle přírodního živlu.
Obyčejný člověk se mnohdy cítí před úředníky bezmocný.
Politika se stává stále bezmocnější, rozhodují stále více ti, kdo řídí nadnárodní ekonomické korporace.
Cítil bezmocný vztek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezmocniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
nemající fyzickou sílu, slabý, nemohoucí:
bezmocný invalida
právě narozený bezmocný tvor
2. (proti čemu, proti komu; vůči čemu, vůči komu; před kým, před čím)
nemající možnost nebo schopnost něco udělat, projevit se, něčemu vzdorovat, bezbranný • svědčící o tom:
Vojáci byli uprostřed palby bezmocní.
Připadali jsme si bezmocní proti síle přírodního živlu.
Obyčejný člověk se mnohdy cítí před úředníky bezmocný.
Politika se stává stále bezmocnější, rozhodují stále více ti, kdo řídí nadnárodní ekonomické korporace.
Cítil bezmocný vztek.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)