bezmocně
[bezmocňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
bez fyzické síly, nemohoucně, bezvládně:
Spadl a zůstal bezmocně ležet.
Zraněný muž bezmocně klesl na zem.
Zlomená ruka mu bezmocně visela podél těla.
2.
bez možnosti nebo schopnosti něco udělat, projevit se, něčemu vzdorovat, bezbranně:
Zůstali jsme bezmocně trčet v koloně aut.
Domácí bezmocně přihlíželi narůstajícímu skóre na straně hostí.
Někdy se cítím bezmocně, že nemůžu nic změnit k lepšímu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezmocňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
bez fyzické síly, nemohoucně, bezvládně:
Spadl a zůstal bezmocně ležet.
Zraněný muž bezmocně klesl na zem.
Zlomená ruka mu bezmocně visela podél těla.
2.
bez možnosti nebo schopnosti něco udělat, projevit se, něčemu vzdorovat, bezbranně:
Zůstali jsme bezmocně trčet v koloně aut.
Domácí bezmocně přihlíželi narůstajícímu skóre na straně hostí.
Někdy se cítím bezmocně, že nemůžu nic změnit k lepšímu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)