emitovat
[ʔemɪtovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. finančnictví (kdo emituje co)
vydávat, vydat do oběhu cenné papíry, peníze ap.:
emitovat dluhopisy / podílové listy
Podnik emitoval cenné papíry za 100 milionů Kč.
Banka emituje bankovky s novými ochrannými prvky.
podst. jm. K úkolům národní banky patří emitování peněz.
příd. jm. Na nově emitované akcie budou mít předkupní právo současní akcionáři společnosti.
2. fyzika (co emituje co)
vysílat, vyslat částice nebo záření:
Výbojka emituje ultrafialové záření.
Dioda emituje při průchodu elektrického proudu světlo.
příd. jm. rychlost emitovaných elektronů
3. ekologie (kdo, co emituje co {kam})
vypouštět, vypustit škodlivé látky do ovzduší:
emitovat skleníkové plyny do ovzduší
Podnik emituje velké množství škodlivin.
Auta se silnými motory emitují nadměrné množství oxidu uhličitého.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔemɪtovat]
(1. j. -tuji, -tuju, 3. j. -tuje, 3. mn. -tují, -tujou, rozk. -tuj, čin. -toval, trp. -tován, podst. jm. -tování)
sloveso nedokonavé i dokonavé
⟨lat.⟩
1. finančnictví (kdo emituje co)
vydávat, vydat do oběhu cenné papíry, peníze ap.:
emitovat dluhopisy / podílové listy
Podnik emitoval cenné papíry za 100 milionů Kč.
Banka emituje bankovky s novými ochrannými prvky.
podst. jm. K úkolům národní banky patří emitování peněz.
příd. jm. Na nově emitované akcie budou mít předkupní právo současní akcionáři společnosti.
2. fyzika (co emituje co)
vysílat, vyslat částice nebo záření:
Výbojka emituje ultrafialové záření.
Dioda emituje při průchodu elektrického proudu světlo.
příd. jm. rychlost emitovaných elektronů
3. ekologie (kdo, co emituje co {kam})
vypouštět, vypustit škodlivé látky do ovzduší:
emitovat skleníkové plyny do ovzduší
Podnik emituje velké množství škodlivin.
Auta se silnými motory emitují nadměrné množství oxidu uhličitého.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)