bezdůvodný
[bezduːvodniː]
přídavné jméno
nemající (náležitý) důvod, odůvodnění, projevující se bez příčiny syn. neodůvodněný:
bezdůvodný strach
bezdůvodná žárlivost
bezdůvodné odvolání ředitele z funkce
Stal se obětí bezdůvodného útoku.
□ bezdůvodné obohacení právo
neoprávněné získání majetku, obohacení na úkor jiné osoby
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezduːvodniː]
přídavné jméno
nemající (náležitý) důvod, odůvodnění, projevující se bez příčiny syn. neodůvodněný:
bezdůvodný strach
bezdůvodná žárlivost
bezdůvodné odvolání ředitele z funkce
Stal se obětí bezdůvodného útoku.
□ bezdůvodné obohacení právo
neoprávněné získání majetku, obohacení na úkor jiné osoby
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)