duše
[duše]
(2. j. duše)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vnitřní, myšlenkový svět člověka, jeho schopnost vnímat, poznávat, cítit a chtít, psychika:
lidská duše
mít citlivou duši
léčit bolavou duši
2.
(v náboženském pojetí) nehmotná část, podstata lidské bytosti op. tělo:
modlit se za spásu duše
Milodary měly duši zemřelého zaručit klidnou cestu na onen svět.
Podle křesťanů je člověk nadán nesmrtelnou duší.
Lidé se chodí vyzpovídat, aby měli čistou duši.
3.
člověk jako nositel určitých duševních vlastností, člověk vůbec:
dobrá / citlivá / křehká duše
Film potěší především romantické duše.
Hledá spřízněnou duši. člověka se stejným smýšlením
Zatímco se čerti sháněli po hříšných duších, Mikuláš s andělem šířili dobrou náladu.
4.
hlavní, určující činitel, základ, nejdůležitější prvek něčeho:
Duší naší rodiny byla maminka.
Byl kapitánem i duší celého kolektivu.
Byl duší třídy, patřil ke zdravému jádru.
Tento snímek je duší studentských filmů.
Kultura je duší národa.
5.
pryžový nafukovací vnitřek pneumatiky, míče ap.:
zalepit / vyměnit píchlou duši
nafouknout duše pneumatik
duše míče
Ventilek na duši musí odpovídat otvoru v ráfku kola.
◊ být / chodit jak(o) (tělo) bez duše
cítit se duševně špatně a v důsledku toho být netečný, bez zájmu, vypadat smutně, sklesle
◊ být / působit jak(o) balzám na / pro duši ◊ být balzámem na / pro duši
působit jako úleva, útěcha, uklidňovat
◊ být celou duší někdo
být někým svým založením, přesvědčením ap.:
Je to turistka celou duší, se vším, co k tomu patří.
◊ být duší i tělem někým
být úplně, všestranně někým
◊ být jedno tělo, jedna duše ◊ být jedno tělo a jedna duše ◊ být jedna duše
1. být v souladu, rozumět si, podobně uvažovat
2. (v manželství, ve vztahu) žít spolu v lásce a porozumění, sdílet spolu dobré i zlé
◊ černé duše
falešní pracovníci, účelově nabraní členové organizací ap., využívaní k podvodnému získání peněz nebo vlivu:
Sjednával s lidmi fingované dohody o provedení práce, a vytvářel tak černé duše.
◊ čistá duše
upřímný, čestný, někdy též důvěřivý až naivní člověk:
Je taková čistá duše, která se nezaprodává komerci, ale zpívá pro lidi.
To byla duše čistá, naivní a zcela nepraktická, klasický bojovník za ideály.
◊ dát / dávat / vložit / vkládat do něčeho (celou) duši
věnovat něčemu maximální úsilí, udělat, dělat to s nadšením, zápalem
◊ dát za někoho / něco duši
milovat někoho nebo něco a být ochoten pro něj nebo pro to cokoliv udělat, obětovat
◊ hladit (po / na) duši ◊ pohladit (po / na) duši
vzbuzovat, vzbudit příjemné pocity, uklidňovat, uklidnit
◊ ležet někomu na duši
někoho trápit a psychicky, morálně tížit nebo ho ve vzpomínkách pronásledovat
◊ mít duši na jazyku
1. (slábnout a) umírat
2. být krajně vyčerpaný, unavený
◊ mluvit / promluvit někomu z duše
vyjadřovat, vyjádřit výstižně a nevědomky nevyslovený, shodný pocit, názor někoho jiného
◊ moct vypustit duši
krajně se namáhat, přepínat
◊ mrtvé duše
1. falešní pracovníci, účelově nabraní členové organizací ap., využívaní k podvodnému získání peněz nebo vlivu
2. formální členové nějaké organizace, sdružení ap., kteří nevyvíjejí žádnou činnost
◊ na mou duši (, na psí uši) kolokviální vyšší
je to naprostá pravda, opravdu se to stalo, je to opravdu tak
◊ nahlédnout / nahlížet do něčí duše
poznat, poznávat, odkrýt, odkrývat něčí duševní život, myšlenky, pohnutky, city ap.
◊ nebylo tam živé duše ◊ nebyla tam živá duše
vůbec nikdo tam nebyl
◊ nepotkat (někde) živou duši expresivní
nepotkat (někde) vůbec nikoho
◊ odevzdat / poručit duši Bohu zjemnělé
smířit se se smrtí s poukazem na další osud své nesmrtelné duše, zemřít:
Je srozuměn s tím, že odevzdá duši Bohu.
Před svým odchodem měl přání uspořádat veškeré záležitosti, rozloučit se s příbuznými a poručit svou duši Bohu.
◊ otevřít někomu svou duši
odhalit někomu své smýšlení, vnitřní pocity • svěřit se někomu
◊ promluvit / mluvit někomu do duše
domluvit, domlouvat někomu a snažit se ho tak napravit, kriticky se s někým bavit o jeho chybách
◊ stydět se do hloubi duše
velmi se stydět
◊ šrámy / jizvy na duši
tíživé vzpomínky na nepříjemnou až traumatickou situaci, událost, bolavá místa v duši
◊ v hloubi duše [věřit, přát si, nenávidět ap.] ◊ z hloubi duše [věřit, přát si, nenávidět ap.]
velmi silně, skutečně, upřímně něco pociťovat, být o něčem přesvědčen ap.
◊ vidět někomu (až) do duše ◊ vidět někomu až na dno duše
znát smýšlení někoho, být schopen předvídat něčí chování, úmysly • umět vycítit něčí nejniternější myšlenky, tužby ap.
◊ vrýt se někomu do duše
udělat na někoho trvalý, hluboký, popř. zásadní a nezapomenutelný dojem, trvale někoho ovlivnit
◊ vylít (si) / vylévat (si) někomu duši
svěřit, svěřovat se někomu důvěrně a (po)stěžovat si mu na své trápení, smutek, zoufalství ap.
◊ vypustit / vydechnout duši zjemnělé
zemřít
◊ vyrazit duši z někoho expresivní
velmi někomu nabít nebo ho (bitím) usmrtit
◊ vytřást z někoho duši expresivní
uškodit někomu neopatrným zacházením • zabít někoho
◊ z (celé) duše ◊ celou duší
velmi, naprosto, úplně, zcela • upřímně, vřele, bez výhrad
→ namouduši
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[duše]
(2. j. duše)
podstatné jméno rodu ženského
1.
vnitřní, myšlenkový svět člověka, jeho schopnost vnímat, poznávat, cítit a chtít, psychika:
lidská duše
mít citlivou duši
léčit bolavou duši
2.
(v náboženském pojetí) nehmotná část, podstata lidské bytosti op. tělo:
modlit se za spásu duše
Milodary měly duši zemřelého zaručit klidnou cestu na onen svět.
Podle křesťanů je člověk nadán nesmrtelnou duší.
Lidé se chodí vyzpovídat, aby měli čistou duši.
3.
člověk jako nositel určitých duševních vlastností, člověk vůbec:
dobrá / citlivá / křehká duše
Film potěší především romantické duše.
Hledá spřízněnou duši. člověka se stejným smýšlením
Zatímco se čerti sháněli po hříšných duších, Mikuláš s andělem šířili dobrou náladu.
4.
hlavní, určující činitel, základ, nejdůležitější prvek něčeho:
Duší naší rodiny byla maminka.
Byl kapitánem i duší celého kolektivu.
Byl duší třídy, patřil ke zdravému jádru.
Tento snímek je duší studentských filmů.
Kultura je duší národa.
5.
pryžový nafukovací vnitřek pneumatiky, míče ap.:
zalepit / vyměnit píchlou duši
nafouknout duše pneumatik
duše míče
Ventilek na duši musí odpovídat otvoru v ráfku kola.
◊ být / chodit jak(o) (tělo) bez duše
cítit se duševně špatně a v důsledku toho být netečný, bez zájmu, vypadat smutně, sklesle
◊ být / působit jak(o) balzám na / pro duši ◊ být balzámem na / pro duši
působit jako úleva, útěcha, uklidňovat
◊ být celou duší někdo
být někým svým založením, přesvědčením ap.:
Je to turistka celou duší, se vším, co k tomu patří.
◊ být duší i tělem někým
být úplně, všestranně někým
◊ být jedno tělo, jedna duše ◊ být jedno tělo a jedna duše ◊ být jedna duše
1. být v souladu, rozumět si, podobně uvažovat
2. (v manželství, ve vztahu) žít spolu v lásce a porozumění, sdílet spolu dobré i zlé
◊ černé duše
falešní pracovníci, účelově nabraní členové organizací ap., využívaní k podvodnému získání peněz nebo vlivu:
Sjednával s lidmi fingované dohody o provedení práce, a vytvářel tak černé duše.
◊ čistá duše
upřímný, čestný, někdy též důvěřivý až naivní člověk:
Je taková čistá duše, která se nezaprodává komerci, ale zpívá pro lidi.
To byla duše čistá, naivní a zcela nepraktická, klasický bojovník za ideály.
◊ dát / dávat / vložit / vkládat do něčeho (celou) duši
věnovat něčemu maximální úsilí, udělat, dělat to s nadšením, zápalem
◊ dát za někoho / něco duši
milovat někoho nebo něco a být ochoten pro něj nebo pro to cokoliv udělat, obětovat
◊ hladit (po / na) duši ◊ pohladit (po / na) duši
vzbuzovat, vzbudit příjemné pocity, uklidňovat, uklidnit
◊ ležet někomu na duši
někoho trápit a psychicky, morálně tížit nebo ho ve vzpomínkách pronásledovat
◊ mít duši na jazyku
1. (slábnout a) umírat
2. být krajně vyčerpaný, unavený
◊ mluvit / promluvit někomu z duše
vyjadřovat, vyjádřit výstižně a nevědomky nevyslovený, shodný pocit, názor někoho jiného
◊ moct vypustit duši
krajně se namáhat, přepínat
◊ mrtvé duše
1. falešní pracovníci, účelově nabraní členové organizací ap., využívaní k podvodnému získání peněz nebo vlivu
2. formální členové nějaké organizace, sdružení ap., kteří nevyvíjejí žádnou činnost
◊ na mou duši (, na psí uši) kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní◊ na mou duši, na psí uši (, na kočičí svědomí) kolokviální vyššíJako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
je to naprostá pravda, opravdu se to stalo, je to opravdu tak
◊ nahlédnout / nahlížet do něčí duše
poznat, poznávat, odkrýt, odkrývat něčí duševní život, myšlenky, pohnutky, city ap.
◊ nebylo tam živé duše ◊ nebyla tam živá duše
vůbec nikdo tam nebyl
◊ nepotkat (někde) živou duši expresivní
nepotkat (někde) vůbec nikoho
◊ odevzdat / poručit duši Bohu zjemnělé
smířit se se smrtí s poukazem na další osud své nesmrtelné duše, zemřít:
Je srozuměn s tím, že odevzdá duši Bohu.
Před svým odchodem měl přání uspořádat veškeré záležitosti, rozloučit se s příbuznými a poručit svou duši Bohu.
◊ otevřít někomu svou duši
odhalit někomu své smýšlení, vnitřní pocity • svěřit se někomu
◊ promluvit / mluvit někomu do duše
domluvit, domlouvat někomu a snažit se ho tak napravit, kriticky se s někým bavit o jeho chybách
◊ stydět se do hloubi duše
velmi se stydět
◊ šrámy / jizvy na duši
tíživé vzpomínky na nepříjemnou až traumatickou situaci, událost, bolavá místa v duši
◊ v hloubi duše [věřit, přát si, nenávidět ap.] ◊ z hloubi duše [věřit, přát si, nenávidět ap.]
velmi silně, skutečně, upřímně něco pociťovat, být o něčem přesvědčen ap.
◊ vidět někomu (až) do duše ◊ vidět někomu až na dno duše
znát smýšlení někoho, být schopen předvídat něčí chování, úmysly • umět vycítit něčí nejniternější myšlenky, tužby ap.
◊ vrýt se někomu do duše
udělat na někoho trvalý, hluboký, popř. zásadní a nezapomenutelný dojem, trvale někoho ovlivnit
◊ vylít (si) / vylévat (si) někomu duši
svěřit, svěřovat se někomu důvěrně a (po)stěžovat si mu na své trápení, smutek, zoufalství ap.
◊ vypustit / vydechnout duši zjemnělé
zemřít
◊ vyrazit duši z někoho expresivní
velmi někomu nabít nebo ho (bitím) usmrtit
◊ vytřást z někoho duši expresivní
uškodit někomu neopatrným zacházením • zabít někoho
◊ z (celé) duše ◊ celou duší
velmi, naprosto, úplně, zcela • upřímně, vřele, bez výhrad
→ namouduši
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)