dotek
[dotek]
(2. j. doteku, 6. j. doteku, 6. mn. dotecích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
dotyk
[dotɪk]
(2. j. dotyku, 6. j. dotyku, 6. mn. dotycích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
(krátké) spojení části těla nebo předmětu s něčím, někým, dotknutí:
letmý dotek rtů
chladný dotek kovu
dotykem prstů ovládat displej
Látka je měkká a příjemná na dotek.
sport. Mezi brankami se propletla bez jediného doteku.
2.
bezprostřední přiblížení se něčemu, navázání vztahu s něčím syn. kontakt:
ztráta dotyku s realitou
Žijí v doteku s přírodou.
Tunisko je pro mnoho Čechů místem prvního dotyku s arabským světem.
◊ bez doteku / dotyku lidské ruky
bez zásahu, přičinění člověka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dotek]
(2. j. doteku, 6. j. doteku, 6. mn. dotecích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
dotyk
[dotɪk]
(2. j. dotyku, 6. j. dotyku, 6. mn. dotycích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
(krátké) spojení části těla nebo předmětu s něčím, někým, dotknutí:
letmý dotek rtů
chladný dotek kovu
dotykem prstů ovládat displej
Látka je měkká a příjemná na dotek.
sport. Mezi brankami se propletla bez jediného doteku.
2.
bezprostřední přiblížení se něčemu, navázání vztahu s něčím syn. kontakt:
ztráta dotyku s realitou
Žijí v doteku s přírodou.
Tunisko je pro mnoho Čechů místem prvního dotyku s arabským světem.
◊ bez doteku / dotyku lidské ruky
bez zásahu, přičinění člověka
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)