děj
[ďej]
(2. j. děje)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
co se děje, událo nebo udá, dění:
dramatický děj první světové války
Odjeli do centra děje.
Bití odstartovalo děj, který skončil vraždou.
2.
umělecké ztvárnění příběhu nebo události:
románový děj
napínavý děj dramatu
Děj příběhu se odehrává v Makedonii.
Dialogy posouvají děj rychle vpřed.
Nechal se strhnout dějem filmu.
3. odb.
přirozený, plynulý, pravidelně se opakující proces nebo změna probíhající za určitých podmínek v živé i neživé přírodě, ve vesmíru ap., pochod:
fyzikální / chemický děj
komplikované děje ve vývoji hvězd a galaxií
pozorování dějů v živé přírodě
Biologické děje mají cyklický charakter.
Nikotin ovlivňuje řadu imunitních dějů v organismu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďej]
(2. j. děje)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
co se děje, událo nebo udá, dění:
dramatický děj první světové války
Odjeli do centra děje.
Bití odstartovalo děj, který skončil vraždou.
2.
umělecké ztvárnění příběhu nebo události:
románový děj
napínavý děj dramatu
Děj příběhu se odehrává v Makedonii.
Dialogy posouvají děj rychle vpřed.
Nechal se strhnout dějem filmu.
3. odb.
přirozený, plynulý, pravidelně se opakující proces nebo změna probíhající za určitých podmínek v živé i neživé přírodě, ve vesmíru ap., pochod:
fyzikální / chemický děj
komplikované děje ve vývoji hvězd a galaxií
pozorování dějů v živé přírodě
Biologické děje mají cyklický charakter.
Nikotin ovlivňuje řadu imunitních dějů v organismu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)