bezděčný
[bezďečniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
uskutečněný, vykonaný bez vlastní vůle, bez záměru, neúmyslný, mimovolný:
bezděčné gesto, bezděčný povzdech
neuvědomovat si bezděčnou komiku situace
Některé choroby jsou spojeny s bezděčnými pohyby.
Stal se bezděčným svědkem vraždy. náhodným
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezďečniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
uskutečněný, vykonaný bez vlastní vůle, bez záměru, neúmyslný, mimovolný:
bezděčné gesto, bezděčný povzdech
neuvědomovat si bezděčnou komiku situace
Některé choroby jsou spojeny s bezděčnými pohyby.
Stal se bezděčným svědkem vraždy. náhodným
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)