bezděčně
[bezďečňe]
(2. st. -něji)
příslovce
bez vlastní vůle, bez záměru, neúmyslně, mimovolně syn. bezděky:
Bezděčně se usmál.
Bezděčně si povzdechla.
Bezděčně se jí vybavila dávná vzpomínka.
Těmi řečmi bezděčně zraňoval své přátele.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezďečňe]
(2. st. -něji)
příslovce
bez vlastní vůle, bez záměru, neúmyslně, mimovolně syn. bezděky:
Bezděčně se usmál.
Bezděčně si povzdechla.
Bezděčně se jí vybavila dávná vzpomínka.
Těmi řečmi bezděčně zraňoval své přátele.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)