bezděky
[bezďekɪ]
příslovce
bez vlastní vůle, bez záměru, neúmyslně, mimovolně syn. bezděčně:
bezděky se usmát, bezděky vykřiknout
bezděky si vzpomenout na dětství
Učitel bezděky vyslechl rozhovor svých studentů.
Člověk na sebe občas bezděky prozradí i to, co nechce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[bezďekɪ]
příslovce
bez vlastní vůle, bez záměru, neúmyslně, mimovolně syn. bezděčně:
bezděky se usmát, bezděky vykřiknout
bezděky si vzpomenout na dětství
Učitel bezděky vyslechl rozhovor svých studentů.
Člověk na sebe občas bezděky prozradí i to, co nechce.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)