břeh
[břex], 2. j. [břehu]
(2. j. břehu, 6. j. břehu, 6. mn. březích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
pruh pevné půdy podél vodního toku nebo vodní plochy, často zvýšený:
levý / pravý břeh řeky
západní / východní břeh jezera
protější / opačný břeh Vltavy
mořský / říční břeh
skalnatý / písčitý břeh
zpevnit břehy potoka
doplavat ke břehu, přistát u břehu
Cesta vede po břehu rybníka.
Město Tišnov leží na břehu Svratky.
Voda se vylila z břehů. rozlila se do krajiny při stoupnutí hladiny
Loď zakotvila u polských břehů. u pobřeží
2.
vyvýšené ohraničení nějakého útvaru v krajině:
kamenný břeh silnice
rekultivace břehů lomu
vyčistit břehy úvozu od náletových dřevin
Most zajistí zemědělcům přístup k polím na druhém břehu dálnice.
□ Západní břeh Jordánu
území na Blízkém východě, tvořící spolu s Pásmem Gazy součást Státu Palestina
◊ být na druhém břehu
být (už) mrtvý:
Můj tchán je už bohužel na druhém břehu.
◊ stát / ocitnout se na druhém břehu
být na straně nepřítele, opozice ap. • vidět situaci z odlišného pohledu, nesouhlasit:
Názorově stojí na druhém břehu než já.
Ve sporu stál na druhém břehu, než je právo.
Po vyloučení ze strany se ocitl na druhém břehu – v disentu.
◊ tichá voda břehy mele / bere
zdánlivě nenápadný člověk může svými činy nečekaně překvapit
◊ z druhého / jiného břehu ◊ na druhém / jiném břehu
(ve spojení s podstatným jménem) stojící v opozici vůči někomu, vyjadřující jiné myšlenkové postoje, názory:
přidat pohled z druhého břehu
Je třeba naslouchat i hlasům z jiného břehu.
Nepodařilo se sehnat dostatek informací z druhého břehu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[břex], 2. j. [břehu]
(2. j. břehu, 6. j. břehu, 6. mn. březích)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
pruh pevné půdy podél vodního toku nebo vodní plochy, často zvýšený:
levý / pravý břeh řeky
západní / východní břeh jezera
protější / opačný břeh Vltavy
mořský / říční břeh
skalnatý / písčitý břeh
zpevnit břehy potoka
doplavat ke břehu, přistát u břehu
Cesta vede po břehu rybníka.
Město Tišnov leží na břehu Svratky.
Voda se vylila z břehů. rozlila se do krajiny při stoupnutí hladiny
Loď zakotvila u polských břehů. u pobřeží
2.
vyvýšené ohraničení nějakého útvaru v krajině:
kamenný břeh silnice
rekultivace břehů lomu
vyčistit břehy úvozu od náletových dřevin
Most zajistí zemědělcům přístup k polím na druhém břehu dálnice.
□ Západní břeh Jordánu
území na Blízkém východě, tvořící spolu s Pásmem Gazy součást Státu Palestina
◊ být na druhém břehu
být (už) mrtvý:
Můj tchán je už bohužel na druhém břehu.
◊ stát / ocitnout se na druhém břehu
být na straně nepřítele, opozice ap. • vidět situaci z odlišného pohledu, nesouhlasit:
Názorově stojí na druhém břehu než já.
Ve sporu stál na druhém břehu, než je právo.
Po vyloučení ze strany se ocitl na druhém břehu – v disentu.
◊ tichá voda břehy mele / bere
zdánlivě nenápadný člověk může svými činy nečekaně překvapit
◊ z druhého / jiného břehu ◊ na druhém / jiném břehu
(ve spojení s podstatným jménem) stojící v opozici vůči někomu, vyjadřující jiné myšlenkové postoje, názory:
přidat pohled z druhého břehu
Je třeba naslouchat i hlasům z jiného břehu.
Nepodařilo se sehnat dostatek informací z druhého břehu.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)