betonář
[betonaːř̥], 2. j. [betonaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
pracovník, dělník, který provádí betonování (ukládání betonu) nebo vyrábí betonové stavební díly:
pracovat jako betonář v betonárce
Betonáři betonovali nové základy domu.
Byl betonářem na stavbách přehrad.
2.
výrobce betonu I/1 (stavební hmoty) a směsí pro jeho přípravu nebo výrobce betonových stavebních dílů:
veřejné zakázky pro betonáře
► betonářka
[betonaːř̥ka], 2. mn. [betonaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Éra zednic, betonářek či soustružnic už skončila.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[betonaːř̥], 2. j. [betonaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
pracovník, dělník, který provádí betonování (ukládání betonu) nebo vyrábí betonové stavební díly:
pracovat jako betonář v betonárce
Betonáři betonovali nové základy domu.
Byl betonářem na stavbách přehrad.
2.
výrobce betonu I/1 (stavební hmoty) a směsí pro jeho přípravu nebo výrobce betonových stavebních dílů:
veřejné zakázky pro betonáře
► betonářka
[betonaːř̥ka], 2. mn. [betonaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Éra zednic, betonářek či soustružnic už skončila.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)