betl
[betl]
(2. j. -la, -lu, 4. j. živ. -la, než. -l, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
slang:
karetní hry
(v mariáši) způsob hry, při kterém se hráč zavazuje k tomu, že nezíská žádný zdvih (vzetí vynesených karet):
Nahlásil betla.
Se slabou kartou se můžeme rozhodnout hrát betla.
◊ hrát / sehrát s někým betla kolokviální
dopouštět, dopustit se vůči někomu nečestného jednání, klamat, oklamat někoho:
Jeho odvolání bylo podepsané už na začátku týdne, hráli s ním betla.
Vláda sehrála betla s přídavky důchodcům.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[betl]
(2. j. -la, -lu, 4. j. živ. -la, než. -l, 6. j. -lu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨něm.⟩
slang:
karetní hry
(v mariáši) způsob hry, při kterém se hráč zavazuje k tomu, že nezíská žádný zdvih (vzetí vynesených karet):
Nahlásil betla.
Se slabou kartou se můžeme rozhodnout hrát betla.
◊ hrát / sehrát s někým betla kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
dopouštět, dopustit se vůči někomu nečestného jednání, klamat, oklamat někoho:
Jeho odvolání bylo podepsané už na začátku týdne, hráli s ním betla.
Vláda sehrála betla s přídavky důchodcům.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)