besedovat
[besedovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, trp. -dován, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo beseduje s kým; o čem, o kom; nad čím)
účastnit se organizovaného setkání s debatou, besedy:
besedovat o ekologii
V knihovně se besedovalo o spisovateli Bohumilu Hrabalovi.
Policisté besedovali s dětmi o své práci.
Po projekci bude režisér besedovat s diváky.
Spisovatelka besedovala se čtenáři nad svou novou knihou.
2. (kdo beseduje s kým; o čem; ~)
(přátelsky) hovořit, zprav. v širší společnosti, debatovat, diskutovat:
přátelsky besedovat v hospodě
Při dobrém víně jsme besedovali s našimi hostiteli.
Scházeli se u něj všichni sousedé a besedovali o životě.
podst. jm. Večery trávili besedováním u táboráku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[besedovat]
(1. j. -duji, -duju, 3. j. -duje, 3. mn. -dují, -dujou, rozk. -duj, čin. -doval, trp. -dován, podst. jm. -dování)
sloveso nedokonavé
1. (kdo beseduje s kým; o čem, o kom; nad čím)
účastnit se organizovaného setkání s debatou, besedy:
besedovat o ekologii
V knihovně se besedovalo o spisovateli Bohumilu Hrabalovi.
Policisté besedovali s dětmi o své práci.
Po projekci bude režisér besedovat s diváky.
Spisovatelka besedovala se čtenáři nad svou novou knihou.
2. (kdo beseduje s kým; o čem; ~)
(přátelsky) hovořit, zprav. v širší společnosti, debatovat, diskutovat:
přátelsky besedovat v hospodě
Při dobrém víně jsme besedovali s našimi hostiteli.
Scházeli se u něj všichni sousedé a besedovali o životě.
podst. jm. Večery trávili besedováním u táboráku.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)