beránčí
[beraːnčiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k beránkovi 1 (mladému beranu) • patřící beránkovi, beránkům • pocházející z beránka:
beránčí srst
hebké beránčí rouno
svetr z beránčí vlny
plášť podšitý beránčím kožichem
2.
připomínající beránky 1 (mladé berany), jejich chování, mírný, poddajný:
beránčí povaha
beránčí mírnost / trpělivost
◊ vlk v rouše beránčím
kdo záměrně zastírá špatné úmysly předstíráním dobroty, laskavosti ap.:
Obžalovaný lékař byl vlk v rouše beránčím, neboť na své soukromé klinice zneužíval zoufalství chudých pacientů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[beraːnčiː]
přídavné jméno
1.
vztahující se k beránkovi 1 (mladému beranu) • patřící beránkovi, beránkům • pocházející z beránka:
beránčí srst
hebké beránčí rouno
svetr z beránčí vlny
plášť podšitý beránčím kožichem
2.
připomínající beránky 1 (mladé berany), jejich chování, mírný, poddajný:
beránčí povaha
beránčí mírnost / trpělivost
◊ vlk v rouše beránčím
kdo záměrně zastírá špatné úmysly předstíráním dobroty, laskavosti ap.:
Obžalovaný lékař byl vlk v rouše beránčím, neboť na své soukromé klinice zneužíval zoufalství chudých pacientů.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)