beránek
[beraːnek]
(2. j. -nka, 3., 6. j. -nkovi, -nku, 5. j. -nku, 1. mn. -nci, -nkové, 6. mn. -ncích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
malý nebo mladý beran 1 (samec ovce), jehně:
beránek ovce kamerunské
Beránci se odstavují ve čtyřech měsících.
Na památku vyvedení Židů z otroctví byl obětován beránek.
Na velikonočním stole nesměla chybět pečínka z beránka. z masa beránka
2.
mírný, klidný, poddajný člověk:
Proti svému bratrovi je to hotový beránek.
Na hřišti mezi úplné beránky nepatří, červené karty dostává poměrně často.
3. i beránek (2. j. -nku, 4. j. -nek, 1. mn. -nky) podstatné jméno rodu mužského neživotného
kožešina z ovce nebo její napodobenina:
kabát s beránkem
polštáře z beránku
kožich ze stříhaného beránka
Uvnitř holínek vás zahřeje umělý beránek.
4. i beránek (2. j. -nku, 4. j. -nek, 1. mn. -nky) podstatné jméno rodu mužského neživotného, často množné
bílý obláček připomínající beránka 1:
nadýchaní beránci na modrém nebi
Po obloze se honili bílí beránkové.
Po modrém nebi pluly bílé beránky.
5. i beránek (2. j. -nku, 4. j. -nek, 1. mn. -nky) podstatné jméno rodu mužského neživotného
moučník pečený ve formě ve tvaru beránka 1:
velikonoční beránek
beránek z piškotového těsta
Obě poloviny formy beránku vytřeme máslem.
Beránka pocukrujeme a kolem krku mu uvážeme mašličku.
□ Beránek Boží / boží
(podle bible) Ježíš Kristus
◊ (být) (krotký / mírný / klidný) jak(o) beránek
(být) mírný, klidný, poddajný:
Při zatýkání křičel, že se pomstí, u soudu byl však krotký jako beránek.
Alžběta, jindy mírná jako beránek, si postavila hlavu a od své lásky neustoupila.
◊ chovat se jak(o) beránek
chovat se mírně, klidně, poddajně:
Před policisty se žárlivý muž choval jako beránek.
◊ jít jak(o) beránek
jít poslušně, bez odporu:
Nezmohl jsem se na odpor, šel jsem za ní jako beránek.
Omotal si vodítko kolem ruky a šelma s ním šla jako beránek.
◊ obětní beránek
bezmocný a nevinný člověk, který je vybrán jako viník a je potrestán za chyby, provinění ap. někoho jiného:
Lidé vždycky hledají nějakého obětního beránka, na kterého by svalili své neúspěchy a neschopnost.
Udělali ze mě obětního beránka.
Nehodlám hrát roli obětního beránka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[beraːnek]
(2. j. -nka, 3., 6. j. -nkovi, -nku, 5. j. -nku, 1. mn. -nci, -nkové, 6. mn. -ncích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
malý nebo mladý beran 1 (samec ovce), jehně:
beránek ovce kamerunské
Beránci se odstavují ve čtyřech měsících.
Na památku vyvedení Židů z otroctví byl obětován beránek.
Na velikonočním stole nesměla chybět pečínka z beránka. z masa beránka
2.
mírný, klidný, poddajný člověk:
Proti svému bratrovi je to hotový beránek.
Na hřišti mezi úplné beránky nepatří, červené karty dostává poměrně často.
3. i beránek (2. j. -nku, 4. j. -nek, 1. mn. -nky) podstatné jméno rodu mužského neživotného
kožešina z ovce nebo její napodobenina:
kabát s beránkem
polštáře z beránku
kožich ze stříhaného beránka
Uvnitř holínek vás zahřeje umělý beránek.
4. i beránek (2. j. -nku, 4. j. -nek, 1. mn. -nky) podstatné jméno rodu mužského neživotného, často množné
bílý obláček připomínající beránka 1:
nadýchaní beránci na modrém nebi
Po obloze se honili bílí beránkové.
Po modrém nebi pluly bílé beránky.
5. i beránek (2. j. -nku, 4. j. -nek, 1. mn. -nky) podstatné jméno rodu mužského neživotného
moučník pečený ve formě ve tvaru beránka 1:
velikonoční beránek
beránek z piškotového těsta
Obě poloviny formy beránku vytřeme máslem.
Beránka pocukrujeme a kolem krku mu uvážeme mašličku.
□ Beránek Boží / boží
(podle bible) Ježíš Kristus
◊ (být) (krotký / mírný / klidný) jak(o) beránek
(být) mírný, klidný, poddajný:
Při zatýkání křičel, že se pomstí, u soudu byl však krotký jako beránek.
Alžběta, jindy mírná jako beránek, si postavila hlavu a od své lásky neustoupila.
◊ chovat se jak(o) beránek
chovat se mírně, klidně, poddajně:
Před policisty se žárlivý muž choval jako beránek.
◊ jít jak(o) beránek
jít poslušně, bez odporu:
Nezmohl jsem se na odpor, šel jsem za ní jako beránek.
Omotal si vodítko kolem ruky a šelma s ním šla jako beránek.
◊ obětní beránek
bezmocný a nevinný člověk, který je vybrán jako viník a je potrestán za chyby, provinění ap. někoho jiného:
Lidé vždycky hledají nějakého obětního beránka, na kterého by svalili své neúspěchy a neschopnost.
Udělali ze mě obětního beránka.
Nehodlám hrát roli obětního beránka.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)